Mahalebkování

O víkendu 15. a 16 března jsme přijali pozvání našeho kamaráda Pavla Leňka z Miroslavi. Po dlouhém hledání vhodného termínu pro všechny zúčastněné nám v poslední chvíli z důvodu nemoci odpadl náš kolega a kamarád z našeho týmu Bonsai Nýřany Pavel Weingärtner. Odjezd byl naplánován na páteční odpoledne. Stále jsme zvažovali, jestli se máme vydat na cestu, neboť předpověď počasí byla šílená. Pája z jihu měl od nás objednané zapěs-tované yamadori a tak se slovy „Nejsme z cukru“ jsme s otcem vyrazili směr Miroslav. Po zhruba třiceti kilometrech jízdy nás u Rokycan zastihla na dálnici tzv. bílá tma a jen jsme po sobě s tátou pokukovali, ale nic jsme neří-kali, protože naše povaha je v tomto velmi podobná. Už jsme vyjeli, tak jedeme…

Obdobná situace nás potkala při průjezdu Vysočinou, s tím rozdílem, že venkovní teploměr auta ukazoval -5°C a sněhová pokrývka již měla trvalý charakter. No popravdě jsem již moc nedoufal, že se nám podaří naplnit druhou důležitou část našeho tripu a to kopání mahalebek, na které jsem se již delší dobu těšil, jak malý Véna.
Po všech těch nepříjemných zimních příznacích, které nás v průběhu cesty potkali, jsme začínali pookřávat. V Brně byla již teplota lehoučce nad bodem mrazu a občas se ukázalo i slunce. I přes nepřízeň počasí jsme dorazili do Miroslavi v plánovanou dobu a Pája nás z místního náměstí doprovodil k jeho domu. Po krátkém přivítání jsme ihned zamíříli samozřejmě k Pájově sbírce bonsají, která je již poměrně rozsáhlá. V převážné většině se jedna-lo o jalovce a borovice. Listnáče z důvodu letních a suchých klimatických podmínek Pája bohužel nepěstuje. Kvalita pěstovaných stromů byla ovšem na velmi pěkné úrovni.
Po prohlídce stromů jsme byli pozváni ke stolu a pohoštění. Zde musím podotknout, že domácí kuchyně paní domu byla skvělá a stála by za samostatnou reportáž. Dále probíhala degustace vín místních vinařů, což považuji za nějtěžší část této návštěvy. No, debatovali jsme o stromech, lidech a tak všem možném, až jsme si chvílemi s tátou připadali, jako bychom seděli doma. Byla to opravdu velice příjemná atmosféra. Někdy k ránu jsme padli za vlast…, ale se ctí.
V sobotu ráno jsme vyrazili na yamadori mahalebek. Cílem bylo najít dvě větší solitery a několik menších kousků. Museli jsme brát ohled na prostor našeho kombíku. Terén, ve kterém maha rostly, byl téměř ideální. Až na několik silnějších kořenů byly kořenové baly téměř předpisové. I poměrně velký strom byl vyzvednut ve velmi krátké době, až na několik přestávek, kdy jsem proklínal pohostinnost jižní Moravy. Po kopání jsme opět zavítali ke stolu, kdy se k obědu podával skvělý gulášek. Po krátkém odpočinku jsme naložili věci a několik vykopaných mahalebek a vyrazili jsme na zpáteční cestu. Cesta zpět byla rychlá, protože jsme vstřebávali zážitky s velmi příjemnými lidmi. Po příjezdu domů jsme ještě všechny mahalebky zasadili do předem připraveného substrátu ve složení terramol, lupek, ekogrit a rašelina v poměru 1:1:1:1.

Vždy, když projdu po zahradě kolem dovezených maha, tak mi před očima proběhne ten zážitek z návštěvy Leňkových. Těch 700 kilometrů v autě stálo za to a pevně doufám, že se do těchto končin ještě brzy vrátíme. Díky…