Habrový lesík

Tento habrový lesík je naší velice oblíbenou bonsají a je jedním ze stěžejních kousků naší malé sbírky. Pochází z naší oblíbené habrové lokality, ze které jsme vyzvedli již několik velice perspektivních yamadori. Poprvé jsme s tátou na tuto raritní rostlinu narazili někdy v roce 2004. Raritní píši proto, že všechny stromy mají jeden společný kořenový systém.

Na původním stanovišti byla rostlina vlastně středem poměrně rozložitého trsu, který postupně tvořil odnože a tak se rozrůstal do stran. Trs jsme pravidelně míjeli a ani nás nenapadlo do tohoto ostružinami zarostlého chomáče strčit hlavu. Při jedné z podzimních návštěv této lokality, kdy byla lehlá okolní tráva, jsem jen tak ze zvědavosti do tohoto hnízda nahlédl. Po malé chvilce jsme již nahlíželi oba dva. Okamžitě se dostavilo pro mě typické poskakování radostí, protože ten nádherný monument, který ve středu trsu svítil, mě naprosto učaroval. Euforie brzy opadávala, protože jen pomyšlení na to, jak se k této středové části trsu dostat, natož se ohánět nějakým nářadím potřebným k vyzvednutí, byla děsivá. Ani ve snu nás nenapadlo, asi tři mety v průměru, nádherný srůst rostlin celý jakkoli vyřezat nebo jinak poškodit. Vzdali jsme se tedy myšlenky, jak tuto nádhernou část rostliny dopravit domů…
Při již tradičních zimních přípravách na plánované jarní vyzvedávání rostlin jsme si povzdechli i nad tímto habrem. Nápad, jak se k této části trsu dostat bez velkého poškození byl za chvíli na stole.
Na jaře 2007 jsme se s tátou vydali tento nápad uvést ve skutečnost. Jakožto autor nápadu jsem získal i možnost ho realizovat (velký smích). Vybaven odolnými pracovními pomůckami jsem se s pákovými nůžkami vydal prostřihat cestičku ke středu rostliny. Ten chytřejší pouze odklízel odstřihané výmladky. Po chvilce jsem se prostřihal k cíli. Po krátkém odpočinku, kdy jsem si lízal rány od ostružin, jsem vyměnil nářadí za sekyrku, ocelový hák a malou lopatku. Po necelých dvou hodinách velice (ne)záživné práce, při které mě velmi ochotně táta (ten chytřejší) povzbuzoval, jsem celou část obhrabal a odsekal okolní kořeny. Další část plánu byla splněna. Na řadu pak přišla třímetrová páka ze smrkové kulatiny a velký kámen. Prostřihanou cestičkou jsme pomocí této jednoduché páky vyloupnuli obkopanou část. Místo jsme po sobě důkladně uklidili a připravili jsme habrový trs na transport k autu. I když jsme se snažili kořenový bal maximálně odlehčit, váha asi metrového trsu, byla slušná. Po jeho připevnění k hliníkové konstrukci krosny jsem se v sedě nasoukal do popruhů a s tátovou pomocí jsem se dostal s celým nákladem na nohy. Rozepisovat se o tom, jak jsem zdolal s tímto nákladem na zádech přibližně čtyři kilometry v terénu nechci. Chtěl bych totiž na tuto část akce zapomenout. Bylo to něco strašného…
Po příjezdu domů jsme zhotovili dřevěnou bednu na míru a našeho nového nalezence do ní zasadili. I když se rostlina zdárně ujmula, tak asi tři roky po sobě téměř vůbec nepřirůstala. Maximální přírůstky tehdy byly okolo tří centimetrů s pěti až šesti internodii. V dalších pěstebních sezonách se již tato poměrně stará rostlina začala růstově dostávat do normálu a mohli jsme tak nasadit plné dávky hnojiva, po kterých habrový trs začal tvořit silné a zdravé výhony. Tehdy jsem pořídil také první fotografii této zajímavé rostliny, kde je již zřetelné první tvarování drátem a začištění přechodových částí na nové, mladé výhony. Tato fotografie byla pořízena 22.2.2011.
Po prvním tvarování habr výborně reagoval. Tvořil spoustu nových výhonů, které jsem cíleně jednotil. Začal jsem tak stavět kostru jednotlivých větví. Po šesti letech od získání rostliny přišel čas na první přesazení. Vzhledem k velikosti celého lesíku jsme od prvopočátku přemýšleli nad zasazením na velký plochý kámen nebo na v dnešní době poměrně často využívané kreativní výrobky z mrazuvzdorných cementových lepidel. Shodou okolností se můj kolega keramik Pavel Weingärtner touto činností také zaobírá. Při jedné z návštěv jsem Pavla o jednu takovou desku v metrové velikosti připravil. I když tato deska nebyla vyrobena na míru pro tento lesík, po důkladném změření jsme si byli jisti, že se nám podaří celou kompozici zdárně na tuto desku přesadit.
První přesazení se uskutečnilo na jaře 2013. Po velice náročné akci, při které jsme z prostorových důvodů museli přemístit jeden menší strom, který bránil v pohledu na hlavní část trsu, jsme byli velice spokojeni. I když celá akce proběhla bez větších komplikací, měli jsme obavy, jak si na nové prostředí bude habrový lesík zvykat. Obavy byly zbytečné. Aklimatizace rostliny po vyzvednutí byla dostatečná. Rostlina načerpala nové síly a vytvořila více než kvalitní kořenový bal. Druhá fotografie zachycuje  habrový lesík záhy po přesazení.
Následnou podrobnější fotodokumentaci jsem pořídil na podzim 2013 před zazimováním. Celé dílo má několik velice zajímavých pohledů, které jsem se pokusil zachytit s použitím různých světel.

Výška 70 cm, šířka 100 cm, miska Pavel Weingärtner