Něco málo o nás….

 Václav Stropek (1977)

Svou bonsajovou kariéru datuji k roku 2000, kdy se mi podařilo úspěšně vyzvednout mou první kloudnou borovici, která je dodnes stěžejním stromem mé bonsajové sbírky. Do té doby jsem se potýkal se spoustou problémů, jako asi každý začátečník v tomto nádherném řemesle. Bod zlomu přišel ve zmíněném roce 2000, kdy jsem přišel na to, že méně je někdy více a přestal jsem uspěchávat práci na mých stromech. Dal jsem si jasný plán a začal jsem cíleně pracovat s co možná nejkvalitnějším, mě dostupným materiálem. Mám velmi rád jamadori stromy, ale již delší dobu (asi osm let) se zabývám předpěstováním vlastního materiálu pro tvorbu bonsají.  V tomto preferuji zejména borovici lesní a kleč. Z listnatých pak habr, jilm a lípu. To vše v omezeném množství.
Na sklonku roku 2010 jsem poznal Pavla Weingärtnera, který je velmi perspektivním keramikem a dosavadní práce s ním mě těší. Věřte, mít schopného keramika a kolegu v místě bydliště je velmi dobrá věc. Cením si ho pro jeho kreativitu a ochotu naslouchat různým názorům a požadavkům při tvorbě misek pro bonsaje. Z jeho pece vychází velmi originální výrobky, které jsem si oblíbil.

Na závěr ještě nesmím zapomenout na to nejdůležitější, že první strom v misce jsem viděl doma, u táty. DÍK

 

Pavel Weingärtner (1969)

Kdyby mi někdo ještě před pár lety řekl, že se dnes budu patlat s hlínou, že budu ve sklepě mít hrnčířský kruh a na zahradě pec, myslel bych si, že  není úplně    v pořádku. Tedy ne, že by mi práce rukama nějak nešla, ale zrovna tohle řemeslo mě nikdy nenapadlo vyzkoušet. Změna přišla až ve chvíli, kdy mě zaujaly bonsaje jako takové. A k nim, samozřejmě, patří misky. Postupně se pak u mě doma začala objevovat výše zmíněná zařízení hrnčířské dílny, spousta hlíny          a pomůcek  k tomuto řemeslu patřících. Rodina si asi dodnes myslí, že jsem se zbláznil. Po čase tápání se dostavily první výsledky, které mě povzbudily v další práci. S vlastní pecí jsem se stal úplně nezávislým co se výpalů a teplot týká a hlavně není problém prakticky s jakýmkoli experimentováním jak s materiály, tak s glazurami. Velkým kamarádem a pomocníkem mi v začátcích byl Láďa Kotál starší a je mi moc líto, že si tohle už nepřečte.